Jedině s afterparty…

Bylo, nebylo, ale tohle tu už vlastně bylo .

Tak jinak.

Byla jednou jedna Kamča a ta se jednoho lednového rána probudila a tak ji napadlo, že si už dlouho s nikým nezahrála. Nostalgicky zavzpomínala na loňskou afterparty s Radimem Zenklem a pak se chopila něco s tím udělat, protože jak se říká, nehrající muzikant je mrtvý muzikant. Jelikož se blížil Valentýn, který připadal na sobotu, byla to ideální krycí příležitost svolat staré dobré známé a začít se těšit, jak že to letos bude vypadat…
Od rána jsme měli ve srubu soustředění kvintetu, takže srub byl odpoledne již příjemně vytopen a připraven na nápor hudbychtivců.

A už kolem půl páté dojela první sekce z Ostravy, která mimo dobré nálady a výborných muzikantů (Stony a spol.), přivezla také obrovskou zásobu dobrot, vegetariáni prominou :-). Během dalších dvou hodin se postupně sjížděli další a další, brněnští i mimobrněští, mezi jinými i Honza Redl, který šel společně s dalšími pěší procházkou od vlaku za tmy. Jeho pravidelné volání po deseti minutách, kdy kontroloval cestu, bylo příjemným osvěžením večera. Rodinu Zenklů tentokráte reprezentoval bratr Radima, Vítek.

No a jak už samotná afterparty probíhala? No přesně tak, jak byste čekali. Hrálo se a zpívalo už od půl šesté. Na stole se průběžně objevovaly a mizeli potraviny všeho druhu a nálada byla opět velice vřelá.

Muzicírování se účastnilo asi šest kytar, dvoje housle kontrabas, bicí, spousta fléten, hubafon, cajon, klávesy a vůbec kde co. Kdo neuměl na nic hrát, dostal do ruky alespoň chřestítko nebo dřívka. Větší obsazení písniček se střídalo s menším, lidé průběžně přicházeli a odcházeli, podle toho, s kým si chtěli povídat nebo kdy museli domů a při tom všem příjemně praskalo a vonělo dřevo z krbu.
Jen odbočím, že tyhle afterparty.jsou tak vydařené taky proto, že se člověk nemusí starat o to, kde pak hlavu složí, ale jako ve správné pohádce, když přijde jeho čas, tak jde prostě na kutě. A tak i já, když přišel můj čas, šla na kutě, ale ti, co měli opravdu výdrž, zpívali zas až do rána, jako minule.
A ráno? Tedy přesněji dopoledne se postupně probouzel jeden za druhým, všichni se pak sešli u snídaně a když se dost vypovídali, rozjeli se domů, do Prahy do Podolí,… :-)
Inu dobře bylo, jedlo se a pilo, ale tady dodám trochu kuriozitu, aby si nikdo mylně nemyslel, jak to tam asi vypadalo. Už od brzkého večera leželi na stole dvě zavřené lahve vína.

Někdo je patrně zapomněl otevřít. A k mému údivu, jsem ty lahve našla v neporušeném stavu i druhý den v poledne při úklidu. Inu není afterparty jako afterparty. Muzikanti mají holt jiný motor než je alkohol :-). A tak je vezmu sebou na akci příští, na kterou se už teď moc těším, protože vím, že na ní bude zase Radim a naši ostatní kamarádi… :-).