Rok s rokem se sešel a tým Smatch Brno, alias Ti
Opravdoví alias fantastic 4 alias Lumík je lama byl opět pohromadě. Ano, je
to vskutku tak, bratr, vůdce brněnského 13. střediska Hiawatha, Pešni alias
Michal Zedníček, Karel Konečný alias Kárl, vůdce Panterů brněnského 13.
střediska, Waun alias Karel Otto, pomocník brněnského 13. střediska a bývalý
vůdce vlčácké smečky a Ondra alias Ondra Labuda, obdivovatel brněnského 13.
střediska a taktéž bývalý vůdce vlčácké smečky, se opět sešli na palubovce
volejbalových hřišť v úžasných trikotech a v celé své opravdové kráse. Jak
je jistě každému sportovnímu fandovi jasné, ke hře volejbalu je potřeba 6-ti
hráčů. Proto tento ryzí, avšak po pravdě řečeno poměrně chlupatý a svalnatý
tým musel být do plněn o dvě krásné bytosti něžného pohlaví.
První
nahrávačkou byla Šárka alias Kárl´s boss, vůdce Moravia propag solution cosi
a druhou skvostnou nahrávačkou byla Vlča alias Šárka, vůdce brněnského
Rubika.
Výlet byl velice vydařený, sraz byl vymyšlen na junácké
základně Strážná, což bylo ideálním místem, protože to každý měl neskutečně
daleko, takže bylo nutné vstávat alespoň hodinu a půl před odjezdem. Setkání
i čekání na Karla bylo velice podařené a kolem 11 hodiny dopolední vyjel
vozový park čítající dva vozy plné brněnských hráčů směrem Pardubice a
Chrudim. V půli cesty si Capitan Carel vzpomněl na loňské komplikace s
dopravou, šikovne si počkal na přiblížení druhého vozu a v pravý okamžit
prudce zabrzdil. V poslední chvíli alibisticky vyhodil blinkr. Ovšem Waunik
bravurně zvládl nelehký manévr a Karla vykličkoval a vyhnul se kolizi.
Na místo konání se tým dostavil kolem 13 hodiny odpolední. Po
přezkoumání bezpečnosti ubytování a zajištění batohů proti odcizení, se
našich šest přátel vrhlo do prvního zápasu. Poté do druhého, třetího,
čtvrtého a dalších a dalších. Až v pozdních večerních hodinách zkončil první
hrací den a team Smatch Brno byl na krásném třetím místě ve své skupině a
postupoval do dne s pořadovým číslem 2.
Večeře se konala ve skoro
blízke restauraci alias hospodě IV. cenové, kde jako hlavní chod byl podáván
řízek s bramborovým salátem na plastových talířcích, someliér doporučil pivo
a kofolu a jako aperitiv Skautskou alias Zelenou fefrmintku. Ovšem zlatým
hřebem večera byl, dovoluji si říct, sladký zákusek v podání místní kapely.
Frontmanka by docela ušla, jak jsme se s Pešnim schodli, nechali bychom se
ukecat, ovšem jen do doby, než se začlo"hrát". Zpočátku jsem si myslel, že
se v kuchyni vysypaly hrnce a není slyšet lyrická texty kapely, ale po 12
posluchačích, kteří během dvou minut utekli, jsem pochopil, že se nejedná o
hrnce, nýbrž o již zmiňovanou kapelu. Kárl se snažil zvukaři pomoct, ale
marně, ba naopak, kontraproduktivně. To už nevydžel náš druhý tým Lucky 13
alias KISSKISS alias pusinku čumáčku a museli se políbit. Ovšem nejednalo se
o pouhy polibek s frekvencí 6pusinek/minuta, jak jsme byli doposud zvyklí,
ale věřte tomu nebo ne ale mlaskání ustálo až při kadenci 176pusinek/minuta
a to už je opravdu co říct. Obdivuhodné. To bylo jasné znamení k vyklizení
prostoru. Kapele bychom doporučili uspořádat šnuru společně z hudební
skupinou Druhý dech alias kozí/poslední dech (viz. Hamerský potok). Jistě by
sklidili velký úspech a udělali dobrý skutek, protože hluší lidé si zaslouží
také kulturu.
Na ubykaci opět vše probíhalo nehladce. Karel šel
spát, Wauník, Vlča a Šárka hráli a bavili se a Pešnik s Ondrou šli do
hospody (BEZ KAPELY) na turnaj ve fotbálku a družbu. Družba se povedla a
morálně i fyzicky rozložili tým Strážci Ostravy. Zato na ubytovnš se také
děli věci, Všichni šli spát, zato Karel se probudil s chutí a nutností hrát
na kytaru, tak tedy začal v jednu hodinu ráno hrát. Rozložil všechny, i
sebe.
Večer i noc nakonec dopadli bez újmy na životech i zdraví a
nastal hrací den dva.
Hráli jsme první zápas, druhý, třetí, čtvrtý,
všecko těsně a krásně. Bravo, bravo, 4. místo, měli jsme na 1. ale skautsky
jsme nechali i jiné. Vyhráli jsme zeleninu a dort, bravo bravo.
Bylo
to pěkné a měli jsme se pěkně. Za rok opět na palubovce.
Sportu zdar a
dvojblok nad síť.