Obrok 09 v Jaroměři

29.4.-5.52009

Zde najdete zápisy od účastníků naší výpravy za Obrok 09.
Bohužel ještě chybí zápis od Karla, Marki, Zvonka a Rusalky, ale časem snad přibudou až je napíšou...

Zápis by Pešnipesni

Původně jsem ani nechtěl jet, ale teď vím, jaká by to byla obrovská chyba. Obrok se mi moc líbil a byl to skvělý zážitek…teď k tomu, jak to všechno začalo.

Ani nevím jak, ale nějak jsme se spojili s Koroboramy (Kapybary, Koplibobry, jak chcete…)-teda mám tušení, že za to mohl Karel, a
dohodli jsme se, že pojedeme spolu a budeme mít společné Inspiro. Uskutečnilo se pár rad, Inspiro se nachystalo a jelo se na Obrok. To, jak Inspiro dopadlo se dozvíte později.


Den 1. Cesta, Příjezd, Ubytování, Úvodní ceremoniál

Vlak, kterým jsem vyráželi si čirou náhodu vybrala snad půlka Jihomoravského kraje, takže Růžou aktivně zakoupené místenky nám byly dost na prd.
Selhalo to na maximální přeplněnosti vlaku a jednom nevrlém dědovi, kterého si vzal do parády Karel (který mimo jiné málem opět nestihl odjezd vlaku).
Vy co znáte Karla tušíte jak to dopadlo...děda s urážlivým poznámkami na dnešní mládež naše rezervované místo opustil a holky se mohly v klidu posadit. Dík tomu, že jsem jeli ČD, tak cesta velmi pomalu a pozvolna ubíhala a o pár hodin později jsme se octli v Jaroměři. Cestu do pevnosti jsme nemohli minout, stačilo sledovat stádo skautů –skotu, nebyl v tom až tak moc velký rozdíl. U pevnosti nás ještě čekala menší mašinérie v podobě registrace. Já musel počkat na moji skupinu, u které jsem byl zaregistrovaný a zbytek valil do tábořiště. Čekání na skupinu mi zpříjemňoval člen servis teamu, který stále a dokola říkal jednu a tu samou větu „posuňte se dopředu, ať Ti vzadu mohou postoupit“ nebo tak nějak a to i v případě, když jsme tam čekali dva. Po zaregistrování jsem se valil zabydlet. Byl to sice trošku menší grupáček stanů, ale dalo se to přežít. Vzhledem k pozdnímu příjezdu se schylovalo k zahajovacímu ceremoniálu, takže jsem na sebe hodil kroj a šli jsme na centrální náměstí pod hradbami pevnosti Josefov. Ceremoniál byl super, se scénkou o stavění zdí(překážek), ohňostroj a spousta lidí. Po skončení se někteří členové našeho týmu odebrali zpátky do tábora a já zamířil do Krčmy. Po pár Kofolách, hranolkách a stolním fotbálku, jsem šel spát, páč ráno jsme vstávali brzo na Službu.

Den 2. Služba, Prohlídka pevnosti, Doprovodné programy

Brzo ráno jsme se potkali s Karlem a Tommem na Službě. Služba zněla zajímavě Technické sítě města Jaroměř, ale pod tím si člověk mohl představit spoustu věcí. Nakonec jsme skončili v sadu, kde byl hromada větví a tu bylo potřeba přetransportovat do kontejneru. Práce to byla jednoduchá, odpočinková a velice rychlá. Asi za hoďku a půl nebylo co dělat a byli jsme propuštěni. Na zpáteční cestě jsme na narazili na krapet špinavější Korobory na zmrzce a tak jsme si dali taky. U toho jsme zjistili co dělají za práci a vědíc toho, že nás čeká tvrdá hokna jsme se k nim přidali. Práce byla tentokráte trochu složitější a odhadem tady pracovalo asi 70 lidí. Plnily se kyblíky sutí a všemožným starým bincem a ty potom lidský řetěz přetransportoval do kontejneru dole. Trošku jsem za tu dobu změnil barvu a ucpal dýchací soustavu prachem, ale všechno vyřešila sprcha v suterénu. Za vykonanou práci dostal každý leďnák a mohli jsme se odebrat do tábora. Během dne se dala navštěvovat spousta doprovodných programů jako lanové aktivity, geocaching a také se zúčastnit trénink v tanci Algorithm march, v kterém jsme jako skauti chtěli pokořit světový rekord. Tanec je skupinový a velice vtipný. Odpoledne jsem se zúčastnil prohlídky pevnosti a jako každý večer jsem se odebral do Krčmy a potom na koncert.


Den 3. Regiony, Vapro, Algorithm march ,Koncerty

Po ranním vykoupání v přilehlé řece a snídani se blížil další velký program a to Regiony. Jak všecky jistě napadne, byli jsme rozdělní do skupin (regionů) a no nečekaně jsme byli v Brně. Smyslem bylo aby se roverské kmeny z daného regionu poznali a navázali nějaké „intimnější“ vztahy. Což se leckterým členů naší výpravy povedlo:-D po pár hrách a kreativním okénku se všechny skupiny sešli na náměstí a prezentovali svoje výrobky, které měly vystihovat daný region. Dle mého soudu se prezentace trošku zvrhly v tradiční Česko-Moravský, potažmo Brněnsko-Pražský duel, který má kořeny někde nevím kde. Během dne, si všichni začali všímat co udělá 1000 lidí na jednom místě s loukou. Travnaté cesty po kterých se chodilo zmizely a nahradily je prašné dálnice. Prach byl úplně totálně všude, ale dalo se to přežít. Po obědě přišel dlouho očekávaný pokus o rekord v zábavném tanci Algorithm march. Nejdřív jsme asi hoďku nacvičovali a potom se na to vrhli. Bylo nás přes tisíc a podle porotců jsme to zatančili, takže rekord padl. Potom příšlo Vapro, což byly 3 po sobě jdoucí bloky asi 40 různých aktivit. Zúčastnil jsem se jenom jednoho programu a zbytek zewlil nebo se koukal co dělají ostatní. Musím vystihnout ukázku práce služebních psů, ta se mi moc líbila? večer byly opět koncerty, Krčma, čajka, fotbálek a vesměs samé relaxační činnosti.

Den 4. Inspiro, Velká hra, Závěrečný ceremoniál
Nastal den D. krom toho, že se blížila prezentace Inspira, tak značná část našeho R-kmene šéfovala dvou městům ve velké hře. Dopoledne však bylo Inspiro. Již při prvních zhlédnutích Inspir ostatních jsme zjistili, že se asi někde stala chyba. Naše nachystaná prezentace a scénka o tom, jak jsme se dali dohromady s Koroborama byla dost jiná než soutěže a hry, které si nejspíše pro inspiraci ostatním (z toho asi to Inspiro?)nachystaly ostatní kmeny. Jednou jsme zkusili zahrát scénku, ale moc velký úspěch nesklidila. Tak přišel na řadu plán B v podobě plážového tance. Sehnali jsme repráky, zapojili aparaturu a šlo se na věc. My jsme měli pěkná přilehlá trička modré barvy s tygřími drápy, v kterých hlavně vynikaly vnady ženské části kmene a kosti, šlachy, pupky a svaly mužské části kmene. Korobory měly bílé. Tanec se dost povedl a jednu chvíli tančilo asi tak 100 lidí. Lidem přihlížejícím to mohlo připadat jako nějaký námluvný tanec nebo jelena v říji, nicméně sranda byla a to je hlavní. Po obědě následovala velká hra, na kterou jsme se s Rubim co by správcové 2 měst, nechali stylově pokreslit. Já do modra za Benátky a Rubi do zelena za Janov. Asi tisíc lidí bylo rozděleno do 5 měst, z čehož jedno potom zaniklo. Rubalo se smotanými ručníky o suroviny. Hra byla hodně luxusní, technicky promakaná, až mě místy zamrzelo, že jako správce nemůžu hrát, ale vynahradil jsem si to tím, že jsem do někoho sem tam třísknul ručníkem? některým místním spoluobčanům jsme sice vadili, ale od toho tu byli lidi z organizačního týmu, kteří je po svém způsobu zpacifikovali. Ve hře jsme jako město skončili druzí, ale všechno jsem si hodně užil až na následné umývaní té modré barvy v řece. Barva vůbec nešla dolů a za chvilu jsem začal klepat zubama a stejnak mě musel nakonec drhnout Rubi, což mi trošku rozproudilo krev v žilách;-) Již se neúprosně blížil závěrečný ceremoniál a konec celého Obroku. Na ceremoniálu se vyhlásily veškeré soutěže, které po celou dobu probíhaly, zbourala pomyslná zeď a oficiálně ukončil celý Obrok. Večer však přišla holkama dlouho očekávaná věc a to koncert Mako Mako. Já jsem zamířil zase do Krčmy a sem ta se přemísťoval na koncerty nebo na diskotéku. Asi okolo 4 ráno jsem zamířil do stanu a vytuhnul. Někteří z naší výpravy, zejména Tomm poznali neřesti nočního života a na diskotéce pařili do pozdních ranních hodin?


Den 5. Úklid, cesta domů

Ráno sice někteří vypadali jako chodící mrtvoly, ale to nezabránilo tomu, že jsme začali balit a pomáhat s úklidem. Balení mi zpříjemnil nález pistolky, kterou jsem začal všecky ošívat. Tomm našel druhou a bylo vymalováno? balení věcí z Obroku bylo dost chaotické a slečna co měla na starost bourání v kempu asi nedokázala pochopit, že doopravdy chceme práci. Nakonec jsme se vydali nahoru do pevnosti ulovit nějakou práci sami. S Tommem jsme dostali za úkol rozebrat sprchy a odnosit nějaké dřevo. Po dodělaní práce nastal nejvyšší čas odejít na vlak. Cesta zpět proběhla celkem v klidu. Zpívalo se, kecalo, spalo a znáte to. V Brně jsme se rozloučili a každý valil domů?

Pešni

Zápis by Waliča

Ve středu jsme se napůl trochu nervózní, napůl plní očekávání sešli na nádraží, nastoupili do vlaku a už jsme věděli, že opět není úniku :-).

Naštěstí jsme s Ayou dostaly po cestě naši šílenou náladu, takže s námi měli ostatní problém vydržet, ale my se perfektně bavily. Když jsme došli až přímo na místo a nasadili jsme si pásky „Obrok 2009“, stali jsme se už doopravdy součástí tohoto setkání roverů a rangers. Nevím, jestli bych byla schopná vyprávět přesně, bod po bodu, co jsme dělali, ale pokusím se vystihnout to nejlepší z toho, co jsme já s Ayou na Obroku prožily, protože každý člen našeho kmene i spřáteleného kmene Korobori zažíval něco jiného.

 

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazily pracovat na hřbitov. Přijel si pro nás autobus a my jsme si všichni mysleli, že tam za pár minut musíme určitě dojet. Ovšem náš řidič nějak pořád nemohl trefit a tak se stalo, že místo plánovaných tří hodin práce jsme odpracovali pouze jednu a jeli zase zpátky J. Ten den večer se konala velká čarodějnická party a součástí bylo samozřejmě spálení čarodějnice. Páteční dopolední program byl rozdělen na jednotlivé regiony. A v našem popisu, co charakterizuje Brno, samozřejmě nemohl chybět oběšený obyvatel jednoho nejmenovaného města v Čechách…

A v poledne to vypuklo! Náš pokus o překonání světového rekordu! Hrozně dlouho jsme se řadili a potom naposledy (někteří teda úplně poprvé!) nacvičovali tanec Algorithm march, tedy řadu osmi jednoduchých pohybů. No, ačkoliv naše provedení nevypadalo nijak slavně, dokázali jsme to, překonali jsme světový rekord!

Odpoledne byly na programu naučné bloky a večer jsme si Ayou zahrály ufec s členy jiných kmenů. Díky tomu jsme měly možnost poznat skvělé nové lidi. V Sobotu ráno jsme byly opravdu nervózní, až jsme se snažily udusit.

Nicméně se nám to nepovedlo a my jsme skutečně musely jít na naše inspiro, které jsme si přichystali s Koroborama. Co to takové inspiro je? No v podstatě je to něco jako táborová pouť, kdo chce, má tam nějakou zajímavou disciplínu. Ano, kdybychom tohle věděli, vypadalo by to úplně jinak. My jsme měli představu,že je to program, který má inspirovat ostatní k činnosti. No a tak jsme udělali inspiro o spolupráci mezi kmeny. Na začátek jsme měli scénky, potom prezentaci a nakonec akci na vyburcování kmenů, aby spolu naplánovali nějakou akci. To naše se navíc mělo konat v jedné „kavárně“, takže všichni, co tam byli, vůbec nepřišli na naše inspiro. Sečteno, podtrženo, to prostě byl hroznej trapas… Naštěstí jsme měli v záloze záchranu v podobě našeho známého šíleného plážového tance! Nejdřív jsme všechny přemluvili, aby přišli, a potom jsme je to pěkně všechny naučili. Nakonec jsme tanec předváděli třikrát a pokaždé minimálně pro 50 lidí. Takže, byť to na začátku vypadalo dost zoufale, nakonec se naše inspiro povedlo, i když ne tak, jak jsme se nejdřív domluvili.

Odpoledne vypukla obrovská hra. Několik velkých měst spolu tvrdě bojovalo o materiál na stavbu akvaduktu v ulicích města. Naprosto úžasným a nejlepším týmem této hry byly Benátky, i když nakonec nevyhrály…

Tento večer byl opravdu dlouhý a vtipný. Nejdřív byl koncert, díky kterému jsme poznaly naprosto skvělou skupinu Mako! Mako. Potom, protože jsme nějak nevěděly, kde jsou ostatní, šly jsme si s Tommem zatrsat na těžký disco :-). Tam jsme potkali Ovečku, která se k nám potom přidala. Šli jsme si sednout do čajovny, kde jsme dostali čaj zadarmo a Tomm chrlil jeden IT „vtip“ za druhým, až jsme byly zmatené, co vlastně je vtip a co není. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme spát.

Protože jsme ale zjistili, že v tábořišti Karel s Koroborama a spoustou úplně cizích lidí už několik hodin zpívají, tak jsme šli na chvíli za nimi a pak jsme už definitivně šli spát. A tím to vlastně skončilo…

 Cesta zpátky je vždycky smutná, takže ji ani popisovat nebudu. Ano, přesto, že jsme se Obroku víc obávaly, než se na něj těšily, dokázal to, že jsme najednou nechtěly odjet. Areál, kde je přes tisíc lidí, kteří mají stejný zájem, kde kohokoliv můžete zastavit a pokecat si s ním, to je opravdu něco. Měly jsme tu příležitost poznat spoustu lidí s úplně jiných kmenů, ale hlavně jsme mohly poznat skvělý kmen Korobori a za to jsme myslím moc vděčné.
Děkuju všem, kteří si to užili s námi, že to bylo tak skvělé, vtipné a prostě nezapomenutelné.

Waliča


Zápis by Tomm

Předmluva
Tak aby sem zápis z Obroku neodevzdal až za obrok, tak ho píšu raději teď chvilku po uzávěrce :-). Tento zápis věnuji Kájovi, který má neskutečnou trpělivost od nás ty zápisy vymáhat. A taky hořícím pandám v pralesích…

Úvod
Zkusím vypíchnout jen ty nej události, doslova prošpikované nejrůznějšími kulturními i společenskými odkazy, viděnými ovšem bizarně naivním pohledem nás, chlapců a dívek ze 13. střediska, úzce soustředěnými na několik hlavních nehodnotících hledisek. Zápis z Obroku povede výjimečný cit pro metaforu a vedle brilantních humorných scén překvapí patetickým tónem a nezvyklou melancholií. Důležité místo zde mají technicky dokonalé gramatické triky ve stylu IT, dovolující vám, ctěným čtenářům, "vstoupit" do dobových Obrok-kulturních skupin a setkat se tak například s význačnými osobnostmi – tedy s námi v této psané podobě.

Abych to shrnul, dnes vám přináším tenhle zapomenutý zápis z Obroku 09, který jsem prožil společně s Waličou, Ayou, Pešnim, Karlem a kmenem Korobori, tedy mými přáteli, kteří tam byli přítomni a nezemřeli nebo mě neurazili. Přijměte tento dar, posaďte se a bavte se tímto zápisem, co stále ukazuje cestu vpřed celému lidstvu. Láska, věrnost, obětování a mimosmyslově vnímané psychokinetické síly.

Začátek
Jak jsem se tedy na Obrok dostal? Co bylo na počátku? Byl jsem mladý, úspěšný IT. Můj život se ale drasticky změnil, když jsem se na jedné skautské radě dozvěděl, že bude Obrok. Jen jsem mlčky koukal na datum, kdy se pojede na skoro týden do Josefova a zvažoval, zda do toho jít. Mezitím Karel podával základní informace o čem to tak může být, že je to celostátní setkání skautů a že to bude prima. Všechny tyto informace jsem přečkal mlčky, s tichým úsměvem a modřinami na tváři, s pocitem neviny v duši. Po nějaké chvilce jsem kontaktoval další členy naší rady, Pešniho a jeho kamarády, jestli do toho jdou taky. Pešni se moc neměl, ale nakonec do toho šel s námi, protože v jeho srdci hoří plamen nejsilnější - víra a naděje. Většina ostatních byla také pro. Jupí.

Rada s Korobori (Růža, Marki, Rézi, Ovečka, Dráček, Zvonek)
Do našeho týmu na Obrok 09 přichází znenadání nové tváře. Kmen Korobori byl za námi poslán naším velkým Karlem. On sám si z toho hlavu moc nedělá, protože tím může vzniknout nová příležitost pro spolupráci s Korobori. Ti však brzy začínají zjišťovat, že se nejedná o procházku růžovou zahradou, ale o metaforicky řečeno léčebný ústav, který má daná přesná pravidla. Počáteční obdiv a respekt ostatních se postupně začíná rozplývat, protože bratr Karel má hodně přesvědčivé metody a Korobori si brzy uvědomí, že není cesty zpět. Je třeba začít hrát novou hru...

Tedy je potřeba vymyslet Inspiro, program pro tisíce jiných skautů, který je namotivuje k jejich další činnosti.

Příprava inspira
Nakonec jsme po několika společných radách vymysleli naše Inspiro - tedy mistrovské epické dílo znázorňující sblížení 13. střediska s Korobori, v němž hlavní roli hrají obyčejné nůžky, kterými se stříhá pizza. Příběh jsme rozdělili na rodinný život Korobori a drsný svět našeho střediska, jen aby se zápletka mohla rozuzlit do naší vzájemné spolupráce. I přes nekonečná cvičení jsme si stále nebyli jisti naším výsledkem, protože součástí bylo i Tommovo a Růžinino IT okénko – tedy prezentace jedné naší společné akce s Korobori a zapojení imaginárních přihlížejících našeho inspira, aby mezi sebou začli spolupracovat na námi zadaných úkolech. A proto jsme začli pátrat po dalších informacích, které nás můžou skálopevně přesvědčit, že jsme zvolili správnou cestu.
Ruka štěstěny byla při nás, zjistili jsme, že přípravu Obroku mají na starosti Tři prasátka. Zatím co se první Dvě prasátka už dávno věnují práci na Obroku, poslední Prasátko přijelo až k nám do Brna, aby zkonzultovalo náš nachystaný program pro ostatní. Vše dobře dopadlo, prasátko náš nápad schválilo a schválilo i naše skromné požadavky na materiál, které budeme k provedení celé naší show potřebovat - dataprojektor, notebook, plátno, mikrofon, reprobedny. Servírky a občerstvení z námi neznámých důvodů ale již neschválil…

Cesta na Obrok
Brno, 10tá léta 21.století: Růža je naše mladá plánovačka tras, která nejradostnější okamžiky svého života doposud spojovala s dálkovým autobusem, v němž během poklidně ubíhajících cest krásnou krajinou tráví většinu dne. Její kouzelný úsměv dokáže zaručeně zvednout náladu řidiči, pravidelným cestujícím i nám, pro které plánovala naši celou cestu až na místo konání Obroku. Jen se místo autobusem tentokrát jelo vlakem. I přes tuto překážku zvládla organizaci naší výpravy na jedničku.
Ovšem i přes její největší snahu nemohla zabránit událostem, které přišly hned po nastoupení do vlaku…
Ukázalo se, že naše předem zakoupená sedadla obsadil starší tvrdohlavý pán, který na účtenky od sedadel nebral zřetel a bránil nám tak vůbec se do kupé nějak rozumně dostat.
Karel však má rád věci pod kontrolou. Konečně, jako bývalý agent nejmenované služby chránil již dva nejmenované lidi a mnoho dalších významných osob. Jeho povolání profesionálního správce celničních dokumentů jej nutí mít přehled o každém detailu své činnosti. Nesmí dát protivníkovi žádnou šanci. Své úkoly plní přesně a bez problémů. Musí se postarat o svou bezpečnost a taky o bezpečnost ostatních. Jde tedy za starším tvrdohlavým pánem vyjednávat - setkají se tak dva špičkoví profesionálové, jeden zástupce dobra, druhý pak neochoty cokoliv chápat. Oba očekávají, že budou vůdčí osobností tohoto vztahu, avšak Karel přeci jenom vítězí.
Další cesta již uběhla v pořádku za pomocí různých společenských her a Oveččině postřehu, že vlak když jede nádražím tak se může zmenšit skoro na úroveň perónu. (Nesnaží se pochopit ti, kteří s námi nebyli – styďte se ;) )

Příjezd na Obrok 09, ubytování
Z nádraží v Jaroměři jsme se vypravili do míst, které jsme nikdy předtím neviděli, ale soudě dle ostatních skautů, kteří šli jedním a stejným směrem, jsme usoudili, že pevnost Josefov bude naším zhruba vytyčeným směrem. Cestou jsme už potkávali organizátory – takzvaně servis tým Obroku – až jsme konečně dorazili před brány Obrok ležení. Viděli jsme i SOSky, kteří mají bránit tajemné místo, kde stanují členové Obroku u Josefské pevnosti. Pouze oni dávají pozor, aby nikdo náhodou nevypustil prastaré zlo, jež s sebou přináší smrt a zkázu. Pouze SOSky a starosta Jaroměře mohou zastavit prokleté cizince z jiného světa…
…Jako první byl zastaven Karel. Kontroloval ho desperát SOS číslo 1, jen aby z našeho vedoucího na Obroku vytáhl jméno, pod nímž se ukrývá náš roverský kmen, který zpronevěřil 200 tisíc korun českých ve zlatě a ukryl je na neznámém místě (nebo konečně za ty peníze koupili dataprojektor?). To naštěstí nezjistil, ale zato nám dal obrok pásek a jiné materiály, abychom mohli volně procházet místními kontrolními stanovišti. I když jsme byli několikrát upozorněni, že pásek patří na pravou ruku, Karel přesto neváhal a odvážně hned vyzkoušel, jak mu bude slušet na ruce levé. Jak se ukázalo, ničemu to nevadilo, nebo si toho ostříží zrak SOSek nevšiml… Poté jsme konečně mohli po prastarých schodech vstoupit do chladného údolí, které z jedné strany od civilizace dělila studená řeka, ze strany druhé pak již zmíněný ocelový plot…
...vítejte v areálu Obroku. Vítejte ve studeném a přetechnizovaném (všude samé toitoiky) stanovém městečku skautů z celé České republiky, ve světě skautských krčem a čajoven, ale také nekonečných možností sociálního sblížení... Masy postavených stanů nás obklopují ze všech stran za přítomnosti plna lidí ze servis-týmu (ti snad žijí pod zemí a obsluhují stroje, aby smetánka na povrchu (rozuměj tím nás skauty) mohla bezstarostně žít...
To už jsme si ovšem vyhlídli pro náš jihomoravský kraj vytyčený kousek louky a jali jsme se stany stavět.


Tento zápis mohl pokračovat v tomto duchu, ale Tomm si řekl NE! Tento zápis bude nudný a když nudný, tak pořádně! Budou následovat samé heslovité nicneříkající věty. V pokračování zápisu zkrátka dostanete vy, milí čtenáři, pořádně zabrat.

Postřehy z Obroku:

  • Čím jsi dál od ToiToiek, tím je větší pravděpodobnost, že se ti bude chtít na záchod.
  • Předměty, které hledáš, se nikdy neobjeví když je potřebuješ a spíš s Karlem ve stanu, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a ty budeš hledat úplně něco jiného, v Karlově batohu je najdeš.
  • Teprve když sis vyčistil zuby a chceš si ústa vypláchnout zjistíš, že na celém Obroku neteče voda a jen tak brzy nepoteče.
  • Tajemství stravování na Obroku je rychlost. Než si Korobori uvědomí, že jejich jídlo by neměly ukazovat Tommovi a Karlovi, mají ho snědené.
  • Jammování (džemování) není pojídání piškotů s marmeládou v úzké skupince lidí, nýbrž hraní na kytaru a pojídání arašídů
  • Aya a Waliča asi opravdu neberou nějaké veselé růžové a bílé prášky pro zlepšení nálady. I když občas to tak vypadá nebo mlží…
  • Přezdívky a název Korobori se dá komolit.
  • Jakkoliv jednoduché IT vtipy moc lidí nechápe. Ale nepochopitelně se smějí už jen při otázce, který že IT vtip jim máte přečíst.
  • Krutá krůta kroutící se ze svého krunýře.

Co se na Obroku dělo ještě zajímavého:

  • Při hře regiony, které sloužili k našemu sblížení s jinými skauty a skautky, jsme udělali výrobek symbolizující Brno a v něm i oběšeného Pražáka. To zase tak nevadilo protože do Pražáků se tam naváželi naprosto všichni a my jsme to mysleli z legrace.
  • Prohlédli jsme si pevnost Jaroměř i zevnitř a nic tam nerozbili nebo nezabloudili. Jen jsme přišli pozdě a bez Karla, takže nás vzali na dobré slovo – ale stálo to za to.
  • Mákli jsme si pro technické služby Jaroměře – vyčistili jsme hromadu bioodpadu u silnice a poté jsme vyklízeli humus z půdy školy a koupili volejbalový míč.
  • Zúčastnili jsme se inspira, kde naprosto shořel náš prvotní plán ale vše jsme zachránili naším ladným plážovým tanečkem, který nadchnul spoustu lidí.
  • Pořádně jsme se zapotili v celoobrokové hře, kde většina z nás dělala pro hráče jejich support a administrativu. Přesto to byla docela zábava.
  • V noci tam bylo spoustu hudebních vystoupení (mako!mako), diskotéka atd.. kterých jsem se zúčastnil s Waličou a Ayou – bylo to super.
  • Překonali jsme rekord v algorith march tanci – jakýsi podivný skupinový taneček s widlemi, pumpičkou a jinými prvky – bylo nás 1088 (chudáci Filipínci, těch bylo jen 967)

Konec vašeho trápení aneb kýžený závěr
Takže závěrem se musím trošku omluvit za tento zápis, při kterém nebyly zraněny žádné pandy a byl psán na recyklovaný papír z recyklovaných jedniček a nul (ve wordu si nastavte pozadí stránky na takovou zažloutlou a hned je ekologický papír na světě).
Ne, teď už vážně :-). Obrok jsem si docela užil, odnesl jsem si z něj spoustu zážitků a i nových vědomostí. Líbil se mě hlavně proto, že jsem tam byl s mými opravdovými přáteli a mohl jsem tam potkat i jiné fajn lidi – třeba Korobori. Bez těch všech lidí by to bylo o ničom :-).

Občas jsme se sice na tom Obroku trošku ztráceli, ale nakonec jsme se zase dovedli najít…

Tomm


Zápis by Dráček

Nuže... musím říci, že mě Obrok velice příjemně překvapil. Moc jsem nevěděla, co od něho mám čekat, ale teď jsem hrozně ráda, že jsme tam jeli. Ze všeho nejvíc se mi asi líbila atmosféra, která tam panovala..kdy se člověk nebojí s někým začít bavit třeba jen kvůli tomu, že má hezkej šátek nebo mikinu :-) . Můj velký obdiv patří organizátorům Obroku, protože mi přišlo téměř nemožný nějak zesynchronizovat 1200 lidí tak, aby mohla fungovat velká hra, která se hrála celé sobotní odpoledne. Ta hra se mi celkově moc líbila asi i díky tomu, že sem se nemusela mlátit s ostatníma, ale být v administrativě...za což děkuji Karlovi a Rubimu ;-) Byla to vážně výborná možnost pozorování psychologie a charakterů osob. Úplně všichni se vžili
do svých rolí římských bojovníků a vypadalo to fakt výborně, jak se v ulicích městečka řezali stovky lidí... :-) Nemohu nezmínit taky Algorithm march, který bylo skvělý tancovat a samozřejmě pak i překonat rekord Filipínců. I samotní organizátoři byli překvapení, kolik médií to zajímalo.

Tyjo..těch věcí tam bylo tolik skvělých... koncerty (hlavně Mako!mako), regiony, vapro, krčma, inspiro (ikdyž trošku jinak než jsme si jej představovali,
ale taky nová a dobrá zkušenost :-) no, ale hlavně... naše večerní jamové párty.. :-) (všichni už víme, co si pod tím představit, že, Tomme? :-) ) no, zkrátka nebýt spousty prachu, a být většího množství vody, zůstala bych na Obroku mnohem dýl. Škoda, že bývá jen obrok..ale jinak by mohl zevšednět a to by byla velká škoda...

Dráček


Zápis by Ovečka

Jelikož jsem se zapletla do obchodu s členem "černé mafie", musím napsat tento zápis z Obroku.

Jak vidím Obrok svýma očima? Podle mě byla cesta lepší a zábavnější než celá akce. Hráli jsme ve vlaku macháčka, zpívali a smáli se z plných plic.
Až jsem byla překvapena, jak mě chalani ze 13. přijali. Na konci cesty v Jaroměři mě ze smání bolelo i břicho:-)

Měla jsem v plánu už v pátek jet domů za kamošema a na slučák. Protože se mi tu líbilo a vypadalo to na akci plnou zážitků, zůstala jsem až do konce. Což byla asi chyba.
Celkově mě akce trochu zklamala. Očekávala jsem víc. Asi jsem se cítila jak páté kolo u v vozu. Možná to bylo tím, že nejsem v Korobori, možná je chyba ve mě. To už je jedno.

Ale fajn na Obroku byl program. Každý večerplno skvělých koncertů, spousta míst, kde si přijemně pokecat s přáteli. Nejlepší však byla akční hra ve městě.
Úplně mě překvapila a nadchla. Bylo skvělý si zahrát uprostřed města takovou mega-hru.Mlátit do lidí ručníkem se Ti hned tak nepoštěstí. Taky skvělý bylo místo ke konání (pevnost Josefov dodala Obroku výborný šmrnc)
Celá akce byla dobře naplánovaná a zorganizovaná.
Program se mi líbil víc než na Klíči.

A jsem teď hodně ráda, že jsem poznala lidi ze 13. odd. Jsou to skvělý lidi, že jsme si padli do noty. Snad zažijeme spolu ještě nějakou akci.

Ovečka


Zápis by Rézi

Když zahrabu ve své paměti, mohla bych pátrat po stopách spousty akcí, které už mám za sebou.
A jak jsem tak rozmlsaná tím, že každý víkend někam jezdím, upřímně můžu říct, že na spoustu akcí bych pamatovala jen těžko.

To ale není případ Obroku! Vím, že tenhle zápis jsem měla napsat hned po akci, ale na druhou stranu jsem celou dobu věděla, že věci, které budu chtít napsat, jen tak nezapomenu.. :-)
Nemám v plánu tu psát, co se dělo den po dni. (Doufám, že to jsi po mně, Karle, ani nechtěl... :-D )
Ale chtěla jsem tu spíš zmínit celkovou atmosféru, která na mě působila a dost mile mě překvapila!
Popravdě jsem se toho ze začátku trochu obávala, když jsem viděla s jakou vervou do toho jde třináááctka :-)
Nějak mi došlo, že to myslí opravdu vážně, a že už není cesty zpátky. Nicméně jsem za to ráda. Za to, že jsme se nenechali odradit tím, když se nespolupracuje tak jak má
(tím tedy myslím spíš spolupráci shora), ale že jsem hlavně díky vám všem taky já dotáhla společné dílo až do konce.
o, je pravda, že teď asi píšu spíš o práci než o atmosféře, ale ono to dost souvisí.
Jsem totiž ráda, že jsme na tom spolupracovali společně, myslím, že jsem vás díky tomu poznala mnohem víc, za což jsem nejvíc vděčná, že vás vůbec znám :-)
Těžko by někdo hledal hodnější a ochotnější oddíl, který je navíc vtipnej až k popukání! :-D
Po těch pár dnech jsem si připadala, jako bych vás znala už odjakživa. A prožít s vámi těch několik dnů, navíc v té "hodné" roverské atmosféře... k nezaplacení.
Myslím, že vy jste to nejcennější, co jsem si z akce odnesla. Nic proti organizátorům - na to bych vážně nedala dopustit - takovou fajn organizaci
na tak velké akci jsem ještě nezažila, ale bohužel.. jste silnější konkurence :-) a to je dobře.

Rézi


Zápis by Růža

Je středa 29.4. a já uháním šalinou směr hlavní nádraží. V hlavě se mi honí plno nejrůznějších myšlenek jako: „Zapomněla jsem na něco? Stihne Karel ten sraz, když ještě před chvílí, co jsem s ním mluvila byl doma a nebyl sbalený? Docestujeme do Jaroměře v pohodě, když mám cestu na starost?“

Dojela jsem na nádr a zde už byla většina naší skupiny - naše společná cesta směr Jaroměř i s půlkou Brna (skauti) mohla začít.
Komplikace, kterých jsem se bála nastaly… a nastaly hned na začátku… vyhazování skautů z našich místenek, které jsem pečlivě za 15Kč nakoupila není přímo ta nejpříjemnější věc, ale skauti byli ještě v pohodě, horší byl jeden páprda, ze kterého jsem nebyla ve své kůži ještě několik dalších minut, štěstí, že Kája stihl náš vlak a páprdovi spadla čelist i s protézou po rozmluvě s Karlem (nebojte žádné násilí použito nebylo, to jen Kájova kouzelnost a úsměv).
Cestu jsme si krátili Macháčkem a postupným seznamováním, přece jen jsme se ještě tolik neznali, i když spolu naše roverské družiny naplánovaly Inspiro na ObRok.

V Jaroměři jsme bez problému trefili až k tábořišti, ty desítky mladých lidí mířících do bastilové pevnosti Josefov se vážně nedaly přehlídnout.
Postavit stany, sníst večeři, obléct kroj a už už na zahajovací ceremoniál. Byl opravdu slavnostní s ohňostrojem, úvodem a tak.. však to znáte :-) a pokud ne, tak aspoň ode mne máte motivaci jet na další ObRok :-).

Ve čtvrtek ráno se nikomu nechtělo stávat, byla zima a z vyhřátých spacáčků se opravdu nikomu nechtělo, ale my to zvládli a jako bonus jsme zbudili všechny naše sousedy :-D . A protože jsme r&r a naše heslo je SLOUŽÍM! Jdeme pomáhat na různá zajímavá místa v Jaroměři a okolí, já jsem šla na ZŠ Na Ostrově, kde jsme snášeli 10tun suti z půdy – ufff fakt makačka, když jsme měli pauzu potkali jsme Ovečku, Tomma, Pešniho a Karla na zmrzlině (rovering je cesta… a po cestě si dáme zmrzku :-) ) – ti už měli po své službě a rozhodli se nám jít pomoct.
Na tábořišti jsme si zahráli volejbal, nacvičili kroky na Algorithm March a doslova utíkali na prohlídku pevnosti Josefov, kterou jsme stejně nestihli ? tak jsme se vetřeli k následující skupině.
Večer koncerty, tlučení hlavou o pódio, krčma a kofola a šupky dupky do spacáků. :o)

Páteční ráno už nebylo tak chladné, takže mě nedělalo problém rychle vylézt, nacpat do sebe snídani a společně s ostatními odejít na louku a tam hledat ceduli BRNOOOO – následoval další program a to regiony, jejichž cílem bylo navázání kontaktů mezi roverskými družinami, díla, která během tohoto programu vznikla byla poté odprezentována na pódiu, za Brno Karel a Zvonek (my fakt musíme být všude :-) ).
Cca okolo 11hod se začalo organizovat, nacvičovat a nervozita u některých stoupala… začal totiž pokus o světový rekord v tanci Algorithm March, všude plno kamer, fotografů a přihlížejících. „Tak jedem na ostro!“ zahlásil KeCal s mikrofonem.
Hudbo hraj! Tatata tatata …. 2min a je to hotovo! Světový rekord v kapse! Z repráků se ozývají famfáry a křik na tábořišti je ohlušující. Všichni se radují a sdělují zážitky, jestli to spletli nebo ne. Musím se Vám pochlubit, já neudělala ani jednu chybu ? .
Za odměnu byli všichni tanečníci pozváni na kofolu do krčmy a protože jsme ze sluníčka byli vyprahlí neváhali jsme.
Odpoledne následovaly VaPra (workshopy, co si každý navolil sám). Večer opět programy na pódiích atd.

A je tu sobota - den D. Rychle jsem se převlíkla z pyžama, ani se nenasnídala a už utíkala na naše stanoviště, kde jsme měli naše Inspiro - aktivitu pro ostatní r&r, ze které si pokud možno všichni zúčastnění vezmou nějakou inspiraci pro svou činnost v oddíle.
S nápadem udělat inspiro 13 + 14 dohromady přišel Kája. Korobori do toho původně vůbec nechtěly jít, ale když mě bylo řečeno, že je vše vymyšleno tak jsem si řekla: „Proč ne?“ . V tu chvíli jsem však ani já ani ostatní holky nevěděla, že vlastně není vymyšleno vůbec nic :-D . No ale i přesto si myslím, že jsme naše inspiro vymysleli dobře a že to nějakou myšlenku mělo (chtěli jsme ostatní r&r inspirovat naší nově vznikající spoluprácí mezi 13 a 14, skrze Šalingrad) když jsme však na ObRoku pomalu zjišťovali, co všechno nám nevychází, začala jsem být pesimista :-) .
Nakonec naše inspiro skončilo úplně jinak, než jsme si plánovali, ale vůbec nikomu to nevadilo, protože se všichni náramně bavili! Jedinou naší náplní byl plážový tanec a zvání ostatních r&r, ať dojdou v tolik a tolik ke kavárně na plážový tanec :-)

Odpoledne na nás všechny čekala velká hra, hra ve které se snažila města jako Benátky, Janov, Florencie, Miláno stát provinčním městem Starověkého Říma, avšak císař Marcus Aurellius neví, které město se má stát tím provinčním, proto vyhlašuje: „Které město jako první postaví akvadukt, stane se provinčním!“ Začíná nelítostný boj! 1200 skautů a skautek vyběhlo se svou zbraní (ručník) a válečnou taktikou do boje. V první části jsme se mlátili ručníky a tak získávali peníze pro své město, ve druhé části jsme se taky mlátili ručníky, ale zároveň získávali dřevěné tyče na stavbu akvaduktu. Tato hra se mi opravdu líbila, nebyla pro mne ani tolik o samotném průběhu hry, jako spíše o atmosféře během ní a atmosféra byla báječná. A když se mě podařilo vymlátit své protihráče zezadu, aniž by si mě všimli, tak mě tato hra fakt chytla :-D . Nojo chvilka slávy :-D. FLORENCIÉÉÉÉÉ.
Je sobotní večer a tzn. že se musí ukončit celý ObRok, kdo chtěl šel na closing ceremony, pro ostatní byly nachystané koncerty.

Nedělní ráno bylo krásně slunečné a my sbalili svoje saky paky a uháněly krajinou domů do Brna. Postupně všichni usínali nebo zpívali.

Z celého ObRoku mám v hlavě různé pocity, byla to pro mne hodně neobvyklá akce, už i proto, že s námi jela 13.
Nemůžu říct, co se mě líbilo úplně nejvíc, prostě to nejde, nemám žádný silnější zážitek, ale mám spoustu těch malých… ale nejsou to jen zážitky je to i mnoho zkušeností, ať už byly malé nebo velké, ať už jsem si je uvědomovala nebo neuvědomovala během akce, teď si je uvědomuji.
Těším se na další společnou akci a všem, co byť jen malou částí přispěli k zorganizování této společné akce i inspira chci za sebe moc poděkovat.

Růža

A to je zatím vše...

Fotky najdete zde