Atletické závody 5-8.5.2009 na Strážné
by Melissa

Atleťáky jsou tady, atleťáky jsou tady …!
Rok zase uplynul jak voda a s květnem přichází opět naše střediskové atletické závody. Tento rok jsou ale zase malinko jiné. Nejenže přibudou další disciplíny, na kterých každý z nás může ukázat, co se v něm skrývá, ale hlavně to, že se nebude závodit pouze po jednotlivcích, nýbrž budou sestaveny i týmy. Jen na nich pak zůstává, jak budou své členy povzbuzovat, aby dosáhli co nejlepších výkonů.

Každopádně celá událost začala již v pátek, kdy nám bylo sděleno, kdo vlastně s kým je. V každém týmu byli zástupci jak vlčat, světlušek, skautů, skautek a dokonce roverů, kteří se nenechali zahambit a dojeli na tuto akci rovněž. Poté následovala kreativní chvilka, kdy si každý tým vymyslel název a pak i vlastní vlajku.

Jména družstev byla opravdu různorodá. Od „Championů“ až po „Hořící pandy“ a „Kung fu pandy.“ Nečekaně v týmu Hořících pand byl Tomm, který všem nadšeně vysvětloval svůj již pro nás známý vtip o pandě a hořícím pralese. Nutno dodat, že vlajky byly moc pěkné a všichni si na nich dali záležet.
Odpoledne pak pokračovalo Waličinou hrou, při které mnohé ruce skončily zašpiněny od barev. To však nikomu nezabránilo v šíření dobré nálady, která se mísila s kapkou strachu, co si pro nás vlastně ten realizační tým celých atleťáků připravil. (tedy Lassie a Wal)

Další den začal Pešniho rozcvičkou, na kterou asi nikdo z nás jen tak nezapomene :). Pak následovalo oficiální zahájení celodenního závodění. Na tomto nástupu se také dohodlo, jaké týmy půjdou do Lelekovic a jaké zůstanou na Strážné.

 

V Lelekovicích na hřišti byly totiž rovněž disciplíny, a to hod, sprint a běh podle věku závodníka. Někteří museli běžet i 3 km, ale všichni to nakonec zvládli. Na Strážné na nás čekaly disciplíny typu šplh, skok do dálky a do výšky, hod na cíl (nebo spíše na Medvěda), kliky CMT apod.
Všechny týmy se navzájem povzbuzovaly, a svými hlasitými výkřiky se snažily, aby jejich člen týmu dosáhl pokud možno co nejlepšího výsledku. Toto samotné závodění nám zabralo opravdu celý den, a proto jsme byli moc rádi, když jsme po celodenním urputném sporu usedli k táboráku. Na něm jsme však nebyli sami. Byl věnován našim rodičům.
Mnozí z nich pozvání přijali a skutečně s radostí přijeli na Strážnou. Myslím si, že se táborák až na malou výjimku vydařil a my na něj budeme vzpomínat. Neděle byla už spíše odpočinkovým dnem. Ani Pešniho včerejší rozcvička, na které jsem ale nebyla, se nekonala. Popravdě to nikomu moc nevadilo, protože jsme byli vůbec rádi, že chodíme :).

Tento den se ještě dopočítaly poslední výsledky, dopsaly diplomy a mohlo konečně začít vyhlášení, které bylo opravdu napínavé. Vyhlásili se vítězové všech věkových kategorií a samozřejmě i ten nejlepší tým, což jestli se nemýlím, byly „Kung fu pandy.“ Spousta z nás tedy získala nějaký ten diplom nebo alespoň upomínáček či jak se tomu říká.

Dle mého názoru ale na vítězství přece až tak nezáleží. To nejdůležitější je, že jsme si to všichni parádně užili a budeme těšit na další atleťáky zase za rok. :)

Melissa

Fotky najdete zde