Afterparty IV - 2.6. 2008

aneb

Jak nejlepší mandolinista do srubu ke skautům přišel

  Začátek Afterparty ve 23 15h

                             

 Bylo, nebylo, v daleké zemi, jež se zove Kalifornia žil, byl jeden Radim. Ale nebyl to obyčejný Radim, byl to jeden z nejlepších hráčů na mandolínu na světě. A tenhle Radim se tak, jako každý rok, rozhodl, že navštíví své vzdálené bratry v maličké zemičce na druhém konci zeměkoule. Ale to ještě netušil, co se mu tentokrát všechno přihodí…

"Nejlepší mandolinista - Radim"

Kamča, která zná Radima            Naplánoval si – aby nevypadl ze cviku – že v té zemičce udělá pár koncertů, no a s kým jiným, než se starým kamarádem Samsonem. První koncert měl být v Brně, nenápadném to městě na řece Svratce. Janča, která zná Kamču a Káju:)Pravda, na plakátech se o tom sice moc nepsalo, ale naštěstí Radima v Brně znala Kamča a tu zase Kája a spousta dalších hudbymilovných lidiček. Když se Kája dozvěděl, kdo že to má přijet, začala operace Radim s krycím názvem „Afterparty“. Ta, jak to vypadalo v odpoledne koncertu, ho psychicky naprosto vyčerpala. J Ale není se čemu divit, vždyť zajišťoval prostor, kde se to bude konat, patřičně schopné muzikanty, kteří by si s Radimem rádi zahráli – i on s nimi, nástroje, občerstvení a ještě dobrou náladu. (Aby někdo nenabyl mylného dojmu – Kájova slabost byla vskutku jen chvilková, protože asi minutu třicet po tom, co ho přepadla, nabral druhý dech a vydržel až do – no, nechte se překvapit…

Kamča po druhé - tentokrát s houslemi 

            Jelikož skautský srub je místo kouzelné, ale nikoliv nafukovací, sledoval Kája ostřížím zrakem od začátku počet účastníků a snažil se dosáhnout optimálního množství. Šárka jako hlavní logistik v družném hovoru s Radimem a Honzou RedlemVystřídal přitom, celou škálu pocitů. Od těch , že účastníků bude málo, až po němý úžas (naznačující naprosté zděšení), když seděl v již plném srubu a Kamča mu do telefonu nahlásila, že s Radimem po koncertě přijede ještě asi dalších 12 lidí. Nicméně, jelikož je srub skutečně kouzelný, vešli se všichni. Radimův koncert na Musilce byl naprosto úchvatný, publikum tleskalo a tleskalo, takže Radim věděl, že jeho Brňané mu rozumějí a s dobrou náladou přejel na afterparty. Tam si nejdřív chvilku oddechl, hráli všichni ostatní, co měli ruce, nohy a nástroj (chvílemi až 6 kytar najednou). Ale jelikož je Radim skutečně muzikant srdcem, nedalo mu to a za chvíli se chopil svojí mandolíny a hrál a hrál a jestli neumřel, tak tam hraje dodnes…

            Ne, ne, hrál a hrál, chvílemi se všemi, chvílemi jen s někým, sólíčka různých nástrojů (včetně Radimových) se střídala s pěním Honza - Radim ho pouze doprovází:)všech přítomných, ale pak to bylo jinak. Lidé postupně odcházeli, protože nikdo nemá takovou výdrž jako hudebníci. Nevím přesně, v kolik Radim odcházel (?4?), vím ale přesně, že byl moc rád za celou akci a že se mu to opravdu líbilo. (Nutno poznamenat, že tam měl i svého 80-ti letého taťku a že i ten vydržel do půl třetí…) Poslední nezmaři končili v půl šesté a hluboce se skláním před Kájou a hlavně Šárkou, kteří vydrželi a během celé noci až rána zajišťovali – Kája plynulý tok písniček a Šárka občerstvení a potřebné rozvozy a ještě na úplný konec uklidili celý srub.

            Radim druhý den, (po té, co se po obědě probudil J), uháněl k Neumětelům a pokračoval v koncertování. Nikde jinde ho ale neuvítali tak srdečně, jako v Brně. (V Praze přišlo dokonce jen 18 lidí – a Radim tam pronesl onu památnou větu: „ Mí Pražané se na mě vy…“)

            A kdo že v Brně vlastně všechno byl? Kytary, mandolíny, housle, kontrabas, klávesy, různá chřestítka a mnoho dalších zpěvuchtivců.

Afterparty hodinu před koncem - cca 5 30 ráno

            A to je už úplný konec naší pohádky. Vlastně ještě ne, jestli Pán Bůh dá, přijede za námi Radim za rok zase… J

 Fotky z Afterparty najdete zde

Některé z nahrávek najdete zde

Spáchala Kamča