Volejbalový turnaj v Novém Městě na Moravě
(4. – 6. 4. 2008)
Rozhovor s
Teamem Smatch Brno
Jako jediní Vám
navíc přinášíme exkluzivní rozhovor s hráči teamu Smatch Brno:
První otázka, v
čem je podle vás největší síla teamu a co bude naopak potřeba vypilovat?
Kája:
No, tak naše síla tkví hlavně ve
schopnosti se přizpůsobit jeden druhému a vrozené opravdovosti – musím zde
vyzdvihnout Maiu, jak příkladně mezi nás skutečně opravdové zapadla. Největší
slabinou jsou koncovky, na ty se příště soustředíme už od začátkuJ
Maia:
Ve velké psychické pohodě nás všech, z radosti ze hry a
nepochybně ve vyzrálém kapitánovi. Vypilovat bude třeba bloky a pole a
kondičku:-)
Ondra:
Tak naše největší sila je v srdci,
složení a nasazeni. Vypiloval bych náš počet, páčto pak možná pochopím to točeníJ
Pešni:
Síla našeho teamu je určitě v opravdovosti všech hráčů. Bylo by zapotřebí
vypilovat techniku a psychickou stránku v rozhodujících momentech (ta nás stála
celkové vítězství ;-) ).
Waun:
Hlavní síla je bezesporu v opravdovosti a skvělé atmosféře
uvnitř teamu. Taky je třeba vyzdvihnout příkladnou nahrávku, to je pak radost
smečovat. :) Zlepšit by se měla úspěšnost podání, zvláště v koncovce.
Jak se vám v Novém Městě hrálo a jak hodnotíte tuto akci?
Kája:
Se skvělým týmem (nejen hráčsky) se nedá hrát než jen
skvěle, z mého kapitánského pohledu ji hodnotím jako obrovskou zkušenost, kterou
využiji nejen na poli skautském. Co bych vypíchl jako největší přínos je snaha
téměř každého týmu přát protihráči vítězství – to se jen tak nevidí.
Maia:
Hrálo se mi tam moc fajn, červená barva z mých tenisek po přemístění na jiný
kurt zmizla, takže ok.
Ondra:
Jídlo dobry, záchody dobry, krása, luxus….
Pešni:
Skvěle! Navíc oproti loňsku bych vyzdvihl hraní zápasů ve třech
tělocvičnách.Zas na druhou stranu, bych zápasy namačkal klidně víc na sebe, aby
to v neděli nebylo tak vyhrocený. Ale akce skvělá:-)
Waun:
Příjemně překvapily haly i stravování :) hrálo se skvěle též
díky všeobecné dobré náladě a vstřícnosti.
Pětičlenný team se v šestkovém volejbale často nevidí, jak
řešíte postavení na hřišti?
Kája:
Předně bych dodal, že jsme občas hráli
v šesti, v čemž patří náš dík Verči Horové. Pokud jsme hráli v pěti, tak se
velmi často postavení řešilo intuicí a domluvou typu „máš“ nebo „ber“ těsně před
odehráním míče…J
Maia:
U nás se to řešilo velice jednoduše, Waun měl celý pole a
ostatní se chystali na smeč:-)
Ondra:
mňo, jak??!! Taky by mě to zajímalo…Je
to těžké ,ale snažím se být všude a dávat hře myšlenkuJ
Pešni:
No, řekl bych, že čistě operativně a pokaždé jinak (většinou
jak řekl Karel :-D ).
Waun:
Říká se, že v jednoduchosti je síla,
nižší počet hráčů je ve skutečnosti výhodou. Pět hráčů je pak nejlepším
kompromisem mezi sílou jednoduchosti a možností široké škály útoků. Naše
postavení je velice dynamické a pro soupeře matoucí. Zvláště při proskakovaných
útocích je skutečně těžké říci kdo bude smečovat... :)
Karel, Ondra, Pešni a Waun jsou známí jako opravdová úderná
skupina. Maio, vy jste s nimi hrála poprvé, jaký dojem jste si z akce odnesla a
jak to změnilo váš pohled na skauting?
Maia:
Úderná skupina to byla, to je pravda. Co
se týče volejbalu, tak tam jsem to viděla taky..Kája a Waun to tam
zabíjeli, Pešni >okouzloval a Ondra hrál velice chytře ze středu:-)
Skauti sú evidentně velice nadšení ludia a jdou do všeho se
zápalem. Ondra s Waunem a vlastně všichni členové nášho týmu mi barvitě o
skautingu vypravěli a skoro mam pocit, ze jsem to taky zažila:-) Jo, trochu mi
vadi ta separovanost holiek a klukov (ak to neprejde cenzurou, nevadi:-)) .
Pešni, vy jste po slečně nahrávačce druhým pohlednějším
objektem teamu a jistě jste byl středem pozornosti. Jak vám se líbily fanynky a
ostatní hráčky?
Pešni:
Já jako skromný a opravdový člověk musím říct, že sem si
takových věcí vůbec nevšímal...no, tak dobře...:-) některé fanynky se mi
samozřejmě líbily- třeba taková pěkná blondýnka, která hrála za Šišky s mákem
(ale měla přítele:-D). A Koaly z Prahy byly jako fanynky úplně skvělý...pokud
teda fandily nám:-).
Otázka pro kapitána teamu, jak vznikl a co znamená váš
neobvyklý pokřik?
Kája:
Vznikl z dob, když jsem hrál ještě v mezinárodním týmu
a pro každého znamenal v podstatě něco jiného. Nejvíc tím byli ovšem
fascinování soupeři, kteří tím ztráceli a stále ztrácejí koncentraci…
Jednou jsme dokonce pouze na základě
tohoto pokřiku (a několika málo odehraných balónů) vyhráli zápas s mnohem silnějším soupeřem.
Inu, husiti nebyli žádní blbci…
Jaký moment z víkendu vám nejvíce utkvěl v paměti?
Kája:
Zcela mrtvé nádraží v Tišnově, kde jsme
přesedali na neexistující vlak, logistické řešení dovozu ze Žďáru do Nového
města, přes některé prohry neustále skvělá nálada v týmu a schopnost Ondry (1.
blokař) se bleskurychle učit..:)))
Maia:
Z víkendu se mi nejvíc líbil večer v hospodě a pak noční
hraní na kytárce:-) Nesmím opomenout geniálně naplánovanú cestu tam, ktora byla
v rámci skautingu a zocelováni těla i mysle dynamicky zrušená a tak sme měli čas
nejen se lip spoznat ale i v útulnom vagoniku si oddychnut po naročnom vstávani
a Waun měl klid pro kresleni našich týmovych trik:-) Moc taktné, Karle.
Ondra:
13:48 když si Waun se mnou vyměnil řízek…a hned v zavěsu mě
utkvěl pohled z výskoku na smeč kdy jsem vyletěl, nechci přehánět alespoň 120cm
nad síť a tvrdě prorazil soupeřův trojblok.:)
Pešni:
Rozhodně ten, když jsme měli v 8:00 hrát první zápas a 10
minut předtím byl přítomen z našeho teamu pouze jeden hráč...a to já:-).
Waun:
Těch momentů bylo více, ale na co
určitě jen tak nezapomenu je jeden z mnoha skvělých hereckých výkonů Ondry, kdy
se během jednoho zápasu v němž část našeho teamu vypomáhala družstvu Pendolino
ujal koučování. Zkušené rady, pantátovské pantofle, fleece vestičká, skvělé pózy
a grimasy - excelentní!
Dekujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v dalších akcích.
Pro magazín Plichta -
Vratislav Vokecal
Fotky najdete zde
a rozhovor s jednotlivými členy týmu Smatch Brno zde
Waun&Ondra