Volejbalový turnaj v Novém Městě na Moravě
(4. – 6. 4. 2008)

Rozhovor s Teamem Smatch Brno
   

Jako jediní Vám navíc přinášíme exkluzivní rozhovor s hráči teamu Smatch Brno:

První otázka, v čem je podle vás největší síla teamu a co bude naopak potřeba vypilovat?

Kája:

No, tak naše síla tkví hlavně ve schopnosti se přizpůsobit jeden druhému a vrozené opravdovosti – musím zde vyzdvihnout Maiu, jak příkladně mezi nás skutečně opravdové zapadla. Největší slabinou jsou koncovky, na ty se příště soustředíme už od začátkuJ

Maia:

Ve velké psychické pohodě nás všech, z radosti ze hry a nepochybně ve vyzrálém kapitánovi. Vypilovat bude třeba bloky a pole a kondičku:-)

Ondra:

Tak naše největší sila je v srdci, složení a nasazeni. Vypiloval bych náš počet, páčto pak možná pochopím to točeníJ

Pešni:

Síla našeho teamu je určitě v opravdovosti všech hráčů. Bylo by zapotřebí vypilovat techniku a psychickou stránku v rozhodujících momentech (ta nás stála celkové vítězství ;-) ).

Waun:

Hlavní síla je bezesporu v opravdovosti a skvělé atmosféře uvnitř teamu. Taky je třeba vyzdvihnout příkladnou nahrávku, to je pak radost smečovat. :) Zlepšit by se měla úspěšnost podání, zvláště v koncovce.

 

Jak se vám v Novém Městě hrálo a jak hodnotíte tuto akci?

Kája:

Se skvělým týmem (nejen hráčsky) se nedá hrát než jen skvěle, z mého kapitánského pohledu ji hodnotím jako obrovskou zkušenost, kterou využiji nejen na poli skautském. Co bych vypíchl jako největší přínos je snaha téměř každého týmu přát protihráči vítězství – to se jen tak nevidí.

Maia:

Hrálo se mi tam moc fajn, červená barva z mých tenisek po přemístění na jiný kurt zmizla, takže ok.

Ondra:

Jídlo dobry, záchody dobry, krása, luxus….

Pešni:

Skvěle! Navíc oproti loňsku bych vyzdvihl hraní zápasů ve třech tělocvičnách.Zas na druhou stranu, bych zápasy namačkal klidně víc na sebe, aby to v neděli nebylo tak vyhrocený. Ale akce skvělá:-)

Waun:

Příjemně překvapily haly i stravování :) hrálo se skvěle též díky všeobecné dobré náladě a vstřícnosti.

 

Pětičlenný team se v šestkovém volejbale často nevidí, jak řešíte postavení na hřišti?

 Kája:

Předně bych dodal, že jsme občas hráli v šesti, v čemž patří náš dík Verči Horové. Pokud jsme hráli v pěti, tak se velmi často postavení řešilo intuicí a domluvou typu „máš“ nebo „ber“ těsně před odehráním míče…J

 Maia:

U nás se to řešilo velice jednoduše, Waun měl celý pole a ostatní se chystali na smeč:-)

Ondra:

mňo, jak??!! Taky by mě to zajímalo…Je to těžké ,ale snažím se být všude a dávat hře myšlenkuJ

Pešni:

No, řekl bych, že čistě operativně a pokaždé jinak (většinou  jak řekl Karel :-D ).

Waun:

Říká se, že v jednoduchosti je síla, nižší počet hráčů je ve skutečnosti výhodou. Pět hráčů je pak nejlepším kompromisem mezi sílou jednoduchosti a možností široké škály útoků. Naše postavení je velice dynamické a pro soupeře matoucí. Zvláště při proskakovaných útocích je skutečně těžké říci kdo bude smečovat... :)

 

Karel, Ondra, Pešni a Waun jsou známí jako opravdová úderná skupina. Maio, vy jste s nimi hrála poprvé, jaký dojem jste si z akce odnesla a jak to změnilo váš pohled na skauting?

Maia:

Úderná skupina to byla, to je pravda. Co se týče volejbalu, tak tam jsem to viděla taky..Kája  a Waun to tam zabíjeli, Pešni >okouzloval a Ondra hrál velice chytře ze středu:-)

Skauti sú evidentně velice nadšení ludia a jdou do všeho se zápalem. Ondra s Waunem a vlastně všichni členové nášho týmu mi barvitě o skautingu vypravěli a skoro mam pocit, ze jsem to taky zažila:-) Jo, trochu mi vadi ta separovanost holiek a klukov (ak to neprejde cenzurou, nevadi:-)) .

Pešni, vy jste po slečně nahrávačce druhým pohlednějším objektem teamu a jistě jste byl středem pozornosti. Jak vám se líbily fanynky a ostatní hráčky?

Pešni:

Já jako skromný a opravdový člověk musím říct, že sem si takových věcí vůbec nevšímal...no, tak dobře...:-) některé fanynky se mi samozřejmě líbily- třeba taková pěkná blondýnka, která hrála za Šišky s mákem (ale měla přítele:-D). A Koaly z Prahy byly jako fanynky úplně skvělý...pokud teda fandily nám:-).

 

Otázka pro kapitána teamu, jak vznikl a co znamená váš neobvyklý pokřik?

Kája:

Vznikl z dob, když jsem hrál ještě v mezinárodním týmu  a pro každého znamenal v podstatě něco jiného. Nejvíc tím byli ovšem fascinování soupeři, kteří tím ztráceli a stále ztrácejí koncentraci…

Jednou jsme dokonce pouze na základě tohoto pokřiku (a několika málo odehraných balónů) vyhráli zápas s mnohem silnějším soupeřem. Inu, husiti nebyli žádní blbci…

 

Jaký moment z víkendu vám nejvíce utkvěl v paměti?

Kája:

Zcela mrtvé nádraží v Tišnově, kde jsme přesedali na neexistující vlak, logistické řešení dovozu ze Žďáru do Nového města, přes některé prohry neustále skvělá nálada v týmu a schopnost Ondry (1. blokař) se bleskurychle učit..:)))

Maia:

Z víkendu se mi nejvíc líbil večer v hospodě a pak noční hraní na kytárce:-) Nesmím opomenout geniálně naplánovanú cestu tam, ktora byla v rámci skautingu a zocelováni těla i mysle dynamicky zrušená a tak sme měli čas nejen se lip spoznat ale i v útulnom vagoniku si oddychnut po naročnom vstávani a Waun měl klid pro kresleni našich týmovych trik:-) Moc taktné, Karle.

Ondra:

13:48 když si Waun se mnou vyměnil řízek…a hned v zavěsu mě utkvěl pohled z výskoku na smeč kdy jsem vyletěl, nechci přehánět alespoň 120cm nad síť a tvrdě prorazil soupeřův trojblok.:)

Pešni:

Rozhodně ten, když jsme měli v 8:00 hrát první zápas a 10 minut předtím byl přítomen z našeho teamu pouze jeden hráč...a to já:-).

Waun:

Těch momentů bylo více, ale na co určitě jen tak nezapomenu je jeden z mnoha skvělých hereckých výkonů Ondry, kdy se během jednoho zápasu v němž část našeho teamu vypomáhala družstvu Pendolino ujal koučování. Zkušené rady, pantátovské pantofle, fleece vestičká, skvělé pózy a grimasy - excelentní!

 

Dekujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v dalších akcích.

 

Pro magazín Plichta -  Vratislav Vokecal

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotky najdete zde

a rozhovor s jednotlivými členy týmu Smatch Brno zde



Waun&Ondra