Kromě Karla všichni doufali, že začne pršet a budeme se moct otočit směrem k vlaku. První a myslím že i poslední Intiho slova byly „ Já nemůžu, jedu domů. “. Tuto zprávu vždy přijal Karel velmi radostně se slovy „ Už tam budem. “, což při vidině 130 kilometrů stačilo na srdeční kolaps.

Po půl dvanácté jsme vyjeli, já, Kodl, Pešni a Inti směrem do dalekých pustin, naprosto vyflusujících kopců, psychického zboření a protivětru.

30 kilometrů za námi a s nimi i první hard kopec, dojeli jsme do Velké Bíteše. Všichni jsme se vrhli na párky v rohlíku jako supi, vypadalo to spíš, že se chce každý pořádně najíst a při cestě potupně vrhnout,  aby zamaskoval, že už nemůže. Já sem si dal rovnou 3 J. Po důkladném najezení a jedné vzpouře proti pokračování v cestě, jsme vyrazili.

Popisovat vám každý kousek silnice, to by zabralo celou paměť, vždyť víte - asfalt a čára, čára, čára až do zblbnutí.

Za Bíteší jsme zdolali další kopec, jak sem ho nazval Longer placka nahoru. Je to takovej ten hang hned za Bíteší.

Úspěšně jsme dorazili do Měřína a zapíchli jsme to na naše oblíbené lavičky. Tam byla pauza a další pokus o vzpouru, bohužel Kódl ji potlačil a mi zase nasedli na ty pekelné stroje nazývaná KOLA!!

        Projeli jsme pár děr, zdolali krásnou rovinku na které jsme to nevytáhli na víc než 15km/h díky protivětru a hle Jihlava. Zde se opět naskytla šance na vzpouru. Zas nic.!!

            Zatli jsme zuby a dojeli jsme do Humpolce, kde jsme se vrhli na benzince na shock a red bully, aby se nám začali nohy zase trochu hýbat.

            Konečně posledních 13 kilometrů do Senožat (Pro ty co neví kde a co jsou Senožaty – Je to malá díra za Humpolcem kde je jediné místní pohostinství a kousek od tam máme tábor).

Na cestě jsme potkali Vlčáka s Ahmem pro které dojel Libor svým Defenderem, tak nám aspoň zamávali z okna.

            No, dojeli jsme do tělocvičny, nabrali vědomí, osprchovali se, oblíkli něco co nesmrdí jako kdyby, jste to vytáhli z kanálu a šli do hospody na Kofolu.  

Den druhý – Sobota – 14.6.2008

Po slabé snídani a překonání stuhlosti zadních partií se vyrazilo samo zřejmě, že na kolech na místo kácení stromů, no, mi jsme to střihli ještě přes obchod a nakoupili si jídlo.

Shrnu to. Dřeli jsme jako koně a posekalo se asi sto stromů a pak si přijede pan Klap s mini traktůrkem a pidi vlečkou a na kterou se to samo zřejmě najednou nevešlo. Tak jsme tam tak šaškovali asi do půl páté. Pak se sedli, kecám stoupli na kola a jeli na zpět do tělocvičny.

 Tam se dal match ve fotbale. Neměl bych to moc zveřejňovat ale dostali jsme od skautů nafrak a Kódl rozmlátil okýnko u dveří v chodbě kopčákem, krásná přesná a silná rána.

Den třetí – Neděle – 15.6.2008

Vstávalo se asi v devět, zbalili si všechny krámy,které se hodili Liborovy do auta a jelo se na vlak. Po cestě jsme dostali ještě v kopci do Jiřiček kousek před Humpolcem nazadek od dvou malých holek které nás z přehledem předjely a nechaly nás polikat prach. Slavně jsme dojeli na nádraží v Humpolci, kde se sedlo na vlak a jelo se domů.

The End

by   Falin s ©    

 Fotky najdete zde