Jjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjarní prázdniny

Jarní prázdniny, od slova jarní, od toho, že je jaro a všechno kvete. Pamatuju se, že jsem minulý rok přemýšlela nad tím, proč se tyhle prázdniny jmenujou tak blbě. Jarní prázdniny, stromy se lámou pod tíhou sněhu a mrzne až musíte navlíknout zadečky do oteplováků. Tak jakýpak jaro?! No a letos jsem pochopila, že název Jarní prázdniny asi vymyslel někdo v roce, kdy bylo krásné jarní počasí zrovna v době, kdy se už učitelům nechtělo učit a děti to táhlo ze školních lavic do pučící přírody tam venku za oknem. Jo, letos jsme to zažili taky. Už od prosince :-)

Takže letošní jarní prázdniny se táhly v duchu skromnosti. Myslím sněhové skromnosti, a když nad tím tak přemýšlím, tak i skromnosti v jídle. Ale skromnost je ušlechtilá vlastnost, tak to vlastně ani tolik nevadilo. Pešnimu asi jo, protože on měl na starosti zařídit dostatečnou sněhovou pokrývku. No a protože, to se očividně nekonalo, tak to měl s náma takový těžký. Ale znáte to hůl a pes se vždycky najde :-).

Když už jsem u těch povinností, tak letos to bylo tak, že každej z nás měl něco na starosti. Někdo dopravu (Erouš – škoda, že tu dopravu zařizovala tak svědomitě, že ji to zmohlo a nakonec zůstala v Brně), někdo jídlo (já), někdo program (Quarri, Pískle, Karlík a továrna na čokoládu + všichni ostatní), někdo dostal za úkol se hned po příjezdu zramovat, aby bylo hned od začátku o vzrůšo postaráno. To si vzal na starosti Vlčák. Myslím, že svoji povinnost plnil na jedničku.

Pak jsme ještě měli funkci Nádobiče. Tu zajišťovala Míša a spočívala v tom, že se starala o to, aby jsme měli s sebou dost nádobí. Hrnců bylo myslím tak akorát. Kdyby jich totiž bylo jen o kousek víc, tak už bych se styděla jít po ulici i já. No, asi na tom něco je, že je metr a půl vysoká pyramida z hrnců hodna pozornosti spolucestujících a kolemjdoucích. Jinak by se na nás asi všichni nedívali. Ale možná k tomu ještě přispělo těch „pár“ šustivých tašek s jídlem. Co jsme táhli taktéž v ruce. No, asi jo. Tesco je náš dlouholetý sponzor.

Funkci Zmatky v počtu osob na společné jízdence jsme zastávali svorně všichni a po celou dobu. To nás zase musím pochválit. I když vůbec nejlíp zvládal cestování obecně opět Vlčák. Však on vám nevědoucím jistě rád povykládá jak to bylo.

No a co že jsme to na jarákách (jarňákách, jarňácích, ...) vlastně dělali?

Tak trochu lyžovali, když se dalo a kde se dalo, běžkovali (i tam, kde se očividně nedalo..:-), hráli volejbal, fotbal, super vybíjenou a v krajní nouzi i fujflorbal.

Taky jsme trávili příjemné chvilky s velice zábavnou společenskou hrou Aktivity. Jojo, zkouška pružnosti (bo pevnosti?), myslivec, křečkovat (nezapomenutelný Kájův výraz....), sýrárna, a ano i jumbo!

Ještě se po večerech zpívalo a kecalo, šeptalo napříč celou tělocvičnou (že Wolfi?). Po ránech se nakupovala snídaně, nestíhalo a u někoho těžko vstávalo.

Po odpoledních se vařily těstoviny s hráškem (mňam...:-), hledali neexistující spoje z Díry do Ještě větší díry, a tak n o.

Jednoznačně nejvíc jarní prázdniny, co jsem kdy zažila. Ale stály za to, pro mě určitě ano.

Vlča