Roverský Vozembouch 2008 aneb jak to viděla Bellis

    Co se týče Vozembouchu, začali jsme trénovat hned po LDNce. Naše spřátelená cimbálová skupina nám doporučila jednu píseň a jako druhou byla vybrána Těšínská v mnoha jazycích. (pozn. Baron je lingvistický bůh)
    Písně byly vybrány a nezbývalo nic jiného, než jen cvičit. A tak jsme zpívali až se hory zelenaly. A měly se proč zelenat.
    Myslím, že nebudu ani moc přehánět, když řeknu, že nám to moc šlo.

    Den D přišel až příliš brzy, ale poprali jsme se s tím, jak nejlépe to šlo. Dokonce se Aye a Falcovi podařilo nacvičit oslnivé taneční číslo.

    Tak jsme čekali, v sále na náš výstup a poslouchali, jak to jde našim protivníkům. Šlo jim to moc, ale my si hlavu nelámali. „ Jdeme si zazpívat…“ znělo všem v hlavě naše motto, ale myslím si, že každý z nás minimálně jednou myslel na dobré umístění.

    Ani nevím jak se to seběhlo, ale najednou jsme stáli v zákulisí a měli jít na řadu. Letošní téma bylo Kabaretní vystoupení a proto jsme celé naše počiny na pódiu pojali jako kabaret. Rozjeli jsme to tedy pěkně. V druhé písni se pod pódiem objevili naši dva pohyboví čarodějové a mám pocit, že se líbili všem. Z pódia jsem odcházela se skvělým pocitem.

    „ Letos to půjde…“ říkala jsem si a uvažovala, zda překonáme hranici třetího místa. Překonali. Skončili jsme druzí, což byl obrovský úspěch. Zkrátka za všechno jsme vděčili skvěle sehranému týmu.

    Celkové zhodnocení bych pojala si takto: „ Byli jsme skvělí… Dámy a pánové děkuji vám.“

Bellis