KDYŽ…

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám, že nejsi bezhlavý;
Když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví;
Když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván neupadat v lež;
Když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš;
Když umíš snít a nepodlehnout snění,
Když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
Když proti triumfu a ponížení,
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt;
Když nezoufáš, nechť pravdivá Tvá slova,
lstí bídáků jsou pošlapána v kal;
Když hroutí se Tvé stavení a znova,
jak dělník v potu lopotíš se dál;
Když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat;
Zas po prohře vrátit se k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát;
Když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s Tebou vytrvaly nejvěrněj,
Ač tep a pohyb uniká Ti živý,
a jen Tvá Vůle káže:
„Vytrvej!“
Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost;
Když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal;
Když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s Tebou král;
Když řekneš:
„Svými vteřinamí, Čase,
jak bych závodník byl, služ!“
Pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi,
a co je víc:
Pak synu můj:
„Jsi MUŽ!“