STEZKA ROVERŮ ANEB
„STOUPÁNÍ NA HORU“


       Daleko na vyprahlém Jihozápadě stojí indiánská vesnice a za ní se tyčí z pouště vysoká hora. Vyšplhat na tuto horu znamenalo velký čin, a tak všichni chlapci ze vsi toužili, aby se o to mohli pokusit. Jednoho dne jim náčelník řekl: „Nu tak, chlapci, dnes se můžete všichni pokusit na tu horu vylézt. Vyjděte hned po snídani a jděte každý tak daleko, jak dokážete. Až budete unaveni, vraťte se, ale každý z vás mi přinese větvičku z toho místa, kam až došel.“

       Vydali se na cestu plni naděje a každý cítil, že jistě dorazí až na vrchol. Ale brzy se loudavě vrátil tlouštík a vztáhl k náčelníkovi ruku, v níž držel kaktusový list. Náčelník se usmál a řekl: „Milý hochu, ty ses vůbec nedostal k úpatí hory; ani jsi nepřešel poušť.“ Později se vrátil druhý chlapec. Přinesl šalvějovou snítku. „Došel jsi na úpatí hory,“ řekl náčelník, „ale vzhůru jsi nešplhal.“

       Další hoch měl větvičku lindy. „Dobře,“ řekl náčelník, „ty ses dostal až k pramenům.“ Později přišel další chlapec s trnitou větvičkou. Když ji náčelník uviděl, usmál se a řekl: „Ty jsi šplhal vzhůru; dostal ses až k prvnímu kamenitému splazu.“

       Odpoledne dorazil hoch s cedrovou snítkou a stařec řekl: „Podal jsi dobrý výkon, dostal ses až do poloviny hory.“ O hodinu později přišel hoch s borovou větvičkou. Tomu náčelník řekl: „Výborně! Ty jsi vyšplhal až ke třetímu pásmu, měl jsi za sebou tři čtvrtiny výstupu.“

       Slunce už stálo nízko, když se vrátil poslední. Byl to vytáhlý krásný chlapec vznešené povahy. Přicházel k náčelníkovi s prázdnýma rukama, ale oči mu zářily: „Můj otče,“ řekl, „dostal jsem se tam, kde nebyly žádné stromy – neviděl jsem žádné větvičky, ale spatřil jsem Zářící Moře.“

       Také starcova tvář se rozzářila, když slavnostním hlasem říkal: „Poznal jsem to! Když jsem ti pohlédl do tváře, poznal jsem to. Ty ses dostal až na vrchol. Nepotřebuješ žádnou větvičku. Je to napsáno v tvých očích, zvoní to v tvém hlase. Pocítil jsi nadšení, můj hochu, viděl jsi nádheru hory.“


Tento příběh je zajisté pro mnohé známý a hojně využívaný při motivaci mladších členů – skautů, skautek. My jsme se rozhodli na tomto příběhu vystavit stezku pro starší – rovery. Zdrojem pro inspiraci nám byl:
  • 22. Roverský kmen v Liberci
  • E.T.Seton – Liga lesní moudrosti


           Hlavní rozdíl oproti mladším spočívá ve způsobu plnění – stoupání na horu. Zatímco pro skauty se děje pomocí Skautské stezky, pro rovery v našem středisku je to ROVERSKÁ STEZKA ORLÍCH PER, která má dvě části:

    I.   ZASVĚCOVACÍ STEZKU

    II.  STOUPÁNÍ NA HORU

    Na začátku všeho je již zmíněná ZASVĚCOVACÍ STEZKA, vstupní to zkouška do Roverského kmene a sestává se z:

           1.   Zkoušky sebeovládání - Mlčení – 12 hodin během výpravy nebo tábora

           2.   Zkoušky Zručnosti - Výroba užitečného předmětu – košík, lavicem, luk, souprava třecích dřívek

           3.   Zkoušky Odvahy - Přespání venku – 7 dní po sobě, nebo 30 nocí, které nejdou po sobě

           4.   Zkoušky Přesnosti – přines na určené místo ve stanovené době dva nebo víc vrbových proutků přesně stejných, hladce oloupaných, a tak dlouhých, jak ti bylo uloženo. Jestliže se o minutu zpozdíš, nedodržíš přesně délku nebo se budou proutky trochu lišit, zkoušku jsi nesložil

           5.   Zkoušky Ovládání – vzdej se na dva týdny všech dobrot, sladkostí, limonády, cukroví a podobných věcí

           6.   Zkoušky Osamělosti - Odejdi sám při západu slunce do lesa z dohledu i doslechu tábora i jiného lidského obydlí. Vezmi si vybavení a sekeru a zařiď se na noc a nevracej se před východem slunce.


           Ti, kdo složili úspěšně Zasvěcovací stezku – jsou v kmenovém obřadu přijati za právoplatné členy kmene a získávají znak a hodnost HLEDAČ CESTY na HORU. HLEDAČ CESTY je také úvodní hodnost člena kmene.

                  

           Samotné STOUPÁNÍ NA HORU je postaveno na tzv. 4 světlech– paprscích, které v sobě obsahují jednotlivé ctnosti, ke kterým má rover směřovat.

           Každé světlo – paprsek obsahuje seznam zkoušek – tzv. orlích per (OP). Plněním orlích per postupně každý člen kmene získává šlechtické tituly kmene – příslušné znaky umístěny pod jednotlivými hodnostmi jsou :

            • POUTNÍK 20 OP. (5 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  

            • SAGAMOR (BOJOVNÍK) 40 OP. (10 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  

            • ORLÍ SAGAMOR 80 OP (20 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  

            • SACHEM 120 OP (30 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  

            • ORLÍ SACHEM 152 OP (38 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  

            • SACHEM IPAWA 260 OP (65 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  

            • ORLÍ SACHEM IPAWA 420 OP (105 Z KAŽDÉHO SVĚTLA)

                  


           Člen s hodností poutníka může navrhovat další podmínky – orlí pera.

           Tento návrh je třeba schválit ostatními členy od hodnosti Poutníka. S návrhem Orlího Pera je třeba také navrhnout zařazení do příslušného světla – paprsku.

           Po schválení ostatními členy od hodnosti Poutníka se to stává právoplatným Orlím Perem.

    Karel