Původně jsem ani nechtěl jet, ale teď vím, jaká by to byla obrovská chyba. Obrok se mi moc líbil a byl to skvělý zážitek…teď k tomu, jak to všechno začalo.
Ani nevím jak, ale nějak jsme se spojili s Koroboramy (Kapybary, Koplibobry, jak chcete…)-teda mám tušení, že za to mohl Karel, a
dohodli jsme se, že pojedeme spolu a budeme mít společné Inspiro. Uskutečnilo se pár rad, Inspiro se nachystalo a jelo se na Obrok. To, jak Inspiro dopadlo se dozvíte později.
Den 1. Cesta, Příjezd, Ubytování, Úvodní ceremoniál
Vlak, kterým jsem vyráželi si čirou náhodu vybrala snad půlka Jihomoravského kraje, takže Růžou aktivně zakoupené místenky nám byly dost na prd.
Selhalo to na maximální přeplněnosti vlaku a jednom nevrlém dědovi, kterého si vzal do parády Karel (který mimo jiné málem opět nestihl odjezd vlaku).
Vy co znáte Karla tušíte jak to dopadlo...děda s urážlivým poznámkami na dnešní mládež naše rezervované místo opustil a holky se mohly v klidu posadit. Dík tomu, že jsem jeli ČD, tak cesta velmi pomalu a pozvolna ubíhala a o pár hodin později jsme se octli v Jaroměři. Cestu do pevnosti jsme nemohli minout, stačilo sledovat stádo skautů –skotu, nebyl v tom až tak moc velký rozdíl. U pevnosti nás ještě čekala menší mašinérie v podobě registrace. Já musel počkat na moji skupinu, u které jsem byl zaregistrovaný a zbytek valil do tábořiště. Čekání na skupinu mi zpříjemňoval člen servis teamu, který stále a dokola říkal jednu a tu samou větu „posuňte se dopředu, ať Ti vzadu mohou postoupit“ nebo tak nějak a to i v případě, když jsme tam čekali dva. Po zaregistrování jsem se valil zabydlet. Byl to sice trošku menší grupáček stanů, ale dalo se to přežít. Vzhledem k pozdnímu příjezdu se schylovalo k zahajovacímu ceremoniálu, takže jsem na sebe hodil kroj a šli jsme na centrální náměstí pod hradbami pevnosti Josefov. Ceremoniál byl super, se scénkou o stavění zdí(překážek), ohňostroj a spousta lidí. Po skončení se někteří členové našeho týmu odebrali zpátky do tábora a já zamířil do Krčmy. Po pár Kofolách, hranolkách a stolním fotbálku, jsem šel spát, páč ráno jsme vstávali brzo na Službu.
Den 2. Služba, Prohlídka pevnosti, Doprovodné programy
Brzo ráno jsme se potkali s Karlem a Tommem na Službě. Služba zněla zajímavě Technické sítě města Jaroměř, ale pod tím si člověk mohl představit spoustu věcí. Nakonec jsme skončili v sadu, kde byl hromada větví a tu bylo potřeba přetransportovat do kontejneru. Práce to byla jednoduchá, odpočinková a velice rychlá. Asi za hoďku a půl nebylo co dělat a byli jsme propuštěni. Na zpáteční cestě jsme na narazili na krapet špinavější Korobory na zmrzce a tak jsme si dali taky. U toho jsme zjistili co dělají za práci a vědíc toho, že nás čeká tvrdá hokna jsme se k nim přidali. Práce byla tentokráte trochu složitější a odhadem tady pracovalo asi 70 lidí. Plnily se kyblíky sutí a všemožným starým bincem a ty potom lidský řetěz přetransportoval do kontejneru dole. Trošku jsem za tu dobu změnil barvu a ucpal dýchací soustavu prachem, ale všechno vyřešila sprcha v suterénu. Za vykonanou práci dostal každý leďnák a mohli jsme se odebrat do tábora. Během dne se dala navštěvovat spousta doprovodných programů jako lanové aktivity, geocaching a také se zúčastnit trénink v tanci Algorithm march, v kterém jsme jako skauti chtěli pokořit světový rekord. Tanec je skupinový a velice vtipný. Odpoledne jsem se zúčastnil prohlídky pevnosti a jako každý večer jsem se odebral do Krčmy a potom na koncert.
Den 3. Regiony, Vapro, Algorithm march ,Koncerty
Po ranním vykoupání v přilehlé řece a snídani se blížil další velký program a to Regiony. Jak všecky jistě napadne, byli jsme rozdělní do skupin (regionů) a no nečekaně jsme byli v Brně. Smyslem bylo aby se roverské kmeny z daného regionu poznali a navázali nějaké „intimnější“ vztahy. Což se leckterým členů naší výpravy povedlo:-D po pár hrách a kreativním okénku se všechny skupiny sešli na náměstí a prezentovali svoje výrobky, které měly vystihovat daný region. Dle mého soudu se prezentace trošku zvrhly v tradiční Česko-Moravský, potažmo Brněnsko-Pražský duel, který má kořeny někde nevím kde. Během dne, si všichni začali všímat co udělá 1000 lidí na jednom místě s loukou. Travnaté cesty po kterých se chodilo zmizely a nahradily je prašné dálnice. Prach byl úplně totálně všude, ale dalo se to přežít. Po obědě přišel dlouho očekávaný pokus o rekord v zábavném tanci Algorithm march. Nejdřív jsme asi hoďku nacvičovali a potom se na to vrhli. Bylo nás přes tisíc a podle porotců jsme to zatančili, takže rekord padl. Potom příšlo Vapro, což byly 3 po sobě jdoucí bloky asi 40 různých aktivit. Zúčastnil jsem se jenom jednoho programu a zbytek zewlil nebo se koukal co dělají ostatní. Musím vystihnout ukázku práce služebních psů, ta se mi moc líbila? večer byly opět koncerty, Krčma, čajka, fotbálek a vesměs samé relaxační činnosti.
Den 4. Inspiro, Velká hra, Závěrečný ceremoniál
Nastal den D. krom toho, že se blížila prezentace Inspira, tak značná část našeho R-kmene šéfovala dvou městům ve velké hře. Dopoledne však bylo Inspiro. Již při prvních zhlédnutích Inspir ostatních jsme zjistili, že se asi někde stala chyba. Naše nachystaná prezentace a scénka o tom, jak jsme se dali dohromady s Koroborama byla dost jiná než soutěže a hry, které si nejspíše pro inspiraci ostatním (z toho asi to Inspiro?)nachystaly ostatní kmeny. Jednou jsme zkusili zahrát scénku, ale moc velký úspěch nesklidila. Tak přišel na řadu plán B v podobě plážového tance. Sehnali jsme repráky, zapojili aparaturu a šlo se na věc. My jsme měli pěkná přilehlá trička modré barvy s tygřími drápy, v kterých hlavně vynikaly vnady ženské části kmene a kosti, šlachy, pupky a svaly mužské části kmene. Korobory měly bílé. Tanec se dost povedl a jednu chvíli tančilo asi tak 100 lidí. Lidem přihlížejícím to mohlo připadat jako nějaký námluvný tanec nebo jelena v říji, nicméně sranda byla a to je hlavní. Po obědě následovala velká hra, na kterou jsme se s Rubim co by správcové 2 měst, nechali stylově pokreslit. Já do modra za Benátky a Rubi do zelena za Janov. Asi tisíc lidí bylo rozděleno do 5 měst, z čehož jedno potom zaniklo. Rubalo se smotanými ručníky o suroviny. Hra byla hodně luxusní, technicky promakaná, až mě místy zamrzelo, že jako správce nemůžu hrát, ale vynahradil jsem si to tím, že jsem do někoho sem tam třísknul ručníkem? některým místním spoluobčanům jsme sice vadili, ale od toho tu byli lidi z organizačního týmu, kteří je po svém způsobu zpacifikovali. Ve hře jsme jako město skončili druzí, ale všechno jsem si hodně užil až na následné umývaní té modré barvy v řece. Barva vůbec nešla dolů a za chvilu jsem začal klepat zubama a stejnak mě musel nakonec drhnout Rubi, což mi trošku rozproudilo krev v žilách;-) Již se neúprosně blížil závěrečný ceremoniál a konec celého Obroku. Na ceremoniálu se vyhlásily veškeré soutěže, které po celou dobu probíhaly, zbourala pomyslná zeď a oficiálně ukončil celý Obrok. Večer však přišla holkama dlouho očekávaná věc a to koncert Mako Mako. Já jsem zamířil zase do Krčmy a sem ta se přemísťoval na koncerty nebo na diskotéku. Asi okolo 4 ráno jsem zamířil do stanu a vytuhnul. Někteří z naší výpravy, zejména Tomm poznali neřesti nočního života a na diskotéce pařili do pozdních ranních hodin?
Den 5. Úklid, cesta domů
Ráno sice někteří vypadali jako chodící mrtvoly, ale to nezabránilo tomu, že jsme začali balit a pomáhat s úklidem. Balení mi zpříjemnil nález pistolky, kterou jsem začal všecky ošívat. Tomm našel druhou a bylo vymalováno? balení věcí z Obroku bylo dost chaotické a slečna co měla na starost bourání v kempu asi nedokázala pochopit, že doopravdy chceme práci. Nakonec jsme se vydali nahoru do pevnosti ulovit nějakou práci sami. S Tommem jsme dostali za úkol rozebrat sprchy a odnosit nějaké dřevo. Po dodělaní práce nastal nejvyšší čas odejít na vlak. Cesta zpět proběhla celkem v klidu. Zpívalo se, kecalo, spalo a znáte to. V Brně jsme se rozloučili a každý valil domů?
Pešni